V Česku na prvním místě jen naše pravidla
Česko je úžasná země a k dokonalosti chybí jen pár drobností - svoboda projevu a vlastní zákony.
Svoboda projevu bez žádného "ale"
O svobodě projevu se toho už namluvilo a ještě namluví, že i vola by to umořilo. Ale umíš si představit, co to vlastně znamená svoboda projevu? Určitě to není něco, k čemu potřebuješ znát nějaké zákony nebo pravidla. Naopak, čím více zákonů na to potřebuješ, tím méně svobody projevu máš. Někdy stačí i jeden blbej zákon, který diskusi "zkultivuje" a svoboda projevu najednou není. Tak jednoduché to je.
Bez svobody projevu není nic, není poznání, není pokrok ani radost ze života. Proto Česko potřebuje na prvním místě svobodu projevu bez žádného "ale". Pokud někdy říkáš, že chceš svobodu projevu, "ale" nesmí se vyzývat k násilí, nadávat nebo popírat genocidu nebo mimozemšťany, tak žádnou svobodu projevu nechceš.
Naše země, naše pravidla
Tohle potřebuje Česko jako sůl - mít odvahu, jít si vlastní cestou. Každá země má své zákony, ale ne každá země se musí podřizovat zákonům jiné země na základě mezinárodních dohod. Proto nás svět tak snadno sráží k zemi, omezuje a brání v rozletu. Sami se upíšeme třeba ďáblu, jen aby nám to přineslo krátkodobý prospěch. Ale pak z toho není snadná cesta ven.
A co na to říká Ústava České republiky?
"Článek 10
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva."
Tím je v podstatě řečeno vše podstatné pro životy lidí v Čechách. Je zbytečné křičet, že chceš vystoupit z EU nebo NATO, když je ti lhostejná příčina, která nás do celé šlamastiky dostala. Je to jak točit se v kruhu za vlastním vocasem. Všichni do jednoho nebráníme dostatečně razantně vlastní zákony. A nevím, jestli je nutné kvůli tomu přepisovat Ústavu, kterou už nerespektují ani sami zákonodárci.
Jedno je ale jisté, když si to dostatečně silně uvědomí Česko, nemusíš odnikud vystupovat, protože budou platit jen naše zákony. Nebude nikdo, kdo by nás využíval pro své zájmy. Chce to jen odvahu neustoupit z vlastní cesty.
Existuje i milion dalších věcí
Samozřejmě, že existují i další důležité věci, které štve hodně lidí. Ceny energií, zástupná válka na Ukrajině, inflace, zkorumpovaná justice, důchodová reforma a nevím co ještě. Je toho opravdu hodně, co nám život přináší za nemilá překvapení. Ale bylo by fajn, kdyby jsme mohli o těchto věcech diskutovat bez obav, že nás někdo zavře nebo vyhodí z práce. Bylo by fajn, kdyby naše zákony nepodléhali zákonům jiných zemí a naši zákonodárci, díky tomu, nebrali na prvním místě v potaz zájmy našich spojenců v cizině.
Jedna nejmenovaná politická strana v Česku kdysi definovala svobodu ve svých stanovách tím, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Z pohledu Česka je tím druhým, kde končí naše svoboda, zájem Evropské unie a zájem našeho velkého spojence za velkou louží. Definice otroctví ve stanovách politické strany jako příklad svobody, není žádná výjimka. Mezi námi je stále hodně lidí, kteří si zvykli na otroctví jako projev svobody. A přesně tohle pokřivené vnímání našeho postavení ve světě se musí změnit.
Nezměníš zásadním způsobem postoj k válce, inflaci nebo našemu členství v nadnárodních strukturách, když ti není dovoleno svobodně šířit své myšlenky a když ani naše zákony nic neznamenají.
Cílem je vrátit Česko na první místo
A jaký je tedy plán? Není jednoduchý ani složitý, za to je spolehlivě ověřený všemi největšími provládními neziskovkami. Posuď sám...